FWT Chamonix - Jak jsem to viděl Já | Robin Kaleta - freeride

Chamonix je jen asi 50 minut jízdy od mé základny ve Verbier a tak bych byl skoro blázen, kdybych se nejel podívat na všechny ty slavné freeridery v akci. A podívaná to byla zajímavá a místy dost překvapivá...

Race course Pente de lHotel na Le Brevent vypadal ráno nádherně. Čerstvý prašan bez jediné stopy. Ze dvou startů bylo na první pohled jasné, že většina bude volit ten pravý – nabízel daleko víc možností. Odtud taky vyrazil předjezdec Martin Mcfly Winkler – docela známý rakouský rider. Z jeho jízdy bylo patrné, že buď se včera strašně vykalil, nebo ten sníh zas tak super není. V horní sekci navíc po vjetí do malinko exponovanější stěnky navíc utrhnul lavinku. Naštěstí jí zvládnul v pohodě, nicméně ale jeho jízda nevapadala vůbec dobře. Po dojetí dolu říkal, že je to místy dost neříjemné, protože pod 15 cm prachu je led... O to víc jsem byl zvědav, jak pojedou závodníci.

První jízda Julien Lopez – wild card (loni jezdil FWQ). Podle mého názoru absolutně nejlepší jízda celého dne. Vybral si exponovaný přístup k dost vysokému dropu, rychle přejel k dolní pasáži a tam odpálil taky slušný skok s dopadem na lehce zasněžený kámen. Vše zvládnul bez zasekávání a s přehledem. Další jezdci už tak ohromující jízdy neměli. Francouz Thomas Diet si dokonce na stejném dolním dropu po dopadu na již odkrytou skalku zlomil ruku. Volle Togrim z Norska, který se jediný loni probojoval do FWT a vyhrál na konci sezony Roldal předvedl zač je toho nor – v místě kde, z hrany mnoho riderů sjíždělo a skákalo ze skalek, aby se dostali do stěny, poslal to on v plné rychlosti z hrany přes všechny skály až rovnou do stěny, kde samozřejmě následoval výbuch, ze kterého se vykutálel už bez lyží.
Phil Meier ve stejném místě, ale opatrnějším přístupem taky spadl, stejně jako Seb Michaud nebo dokonce Xavier de la Rue. Docela hezky se tohle místo náročné místo se špatným sněhem podařilo projet Henriku Winstedtovi, ale i jeho celková jízda byla v porovnání s Lopezem opatrná a dost pomalá. Reine Barkered (2. verbier extreme) jel o něco lépe, ale nic výrazného stejně jako Aurelien Ducroz. V podstatě se dá říct, že většina velkých jmen buď spadla, nebo jela tak opatrně, až to skoro nebylo hezké. Naopak příjemně překvapila nová generace rakušáků, němců, amíků a francouzů jako Stefan Hausl, Sebastain Hanneman, Mikael Lamy, Mathias Haunholder, Thibaud Duchosal a Tim Duton.
Nicméně největší obdiv u mě sklidila dvojice matadorů Sverre a Kaj – tihle staří borci do toho pořád šlapou a je vidět, že mají co předvádět. Oba dva dropovali velké skály, byli originální a jeli agresivně.
Vítěz Candide Thovex – jeho jízda byla zajímavá a dost originální, ale dle mého názoru ne nejlepší. Jeho velkou devizou bylo, že si vybral svah, na němž měl oproti ostatním závodníkům dobrý sníh. Nicméně hodnocení je subjektivní záležitost a zdá se, že tady dávali rozhodčí přednost originalitě před plynulostí a obtížností linie.
Velice příjemným překvapením byly ženy. Mnoho z nich jelo někde nad úrovní těch opatrnějších chlapů, takže jsem občas koukal....
Dojmy, které jsem si z toho závodu odnesl by se daly shrnout asi takhle: I největší borci, když se blbě vyspí, můžou zajet daleko hůře, než bych čekal a Někdy najít line s dobrým sněhem je daleko víc o štěstí, než o zkušenostech.