Aljašský deník 3. - první den | Robin Kaleta - freeride

Po ranním probuzení poprve vidíme aljašské vrcholy kolem Thompson pasu. Vypadají přesně tak, jak jsem si je představoval. Parkoviště, na kterém bydlíme je plné trucků se skůtrama a opodál čekají na vzletnutí dva ptáci (tak tady řikají vrtulníkům). Martin hned po snídani skočil do office, aby pozjišťoval,jak se věci mají a zanedlouho se vrátil s tím, ať se co nejrychleji nachystáme. V to jsem ani nedoufal, spíš jsem si myslel, že bude štěstí,jestli se vůbec do vrtulniku dostanem.
Po rychlém oblečení a podepsání liability waiver nás čeká safety briefing. Při vysvětlování mluví guide o vrtulníku jako ship nebo bird. Na co si při pohybu kolem máme dávat pozor atd. Po 15min briefingu nasedáme a vzlétáme. Bohužel jsme ve špatném počtu a tak se musíme rozdělit na dvě výsadky a doplnit se lidma z venčí, abychom neplatili za sedadla navíc. Ja jsem se skupinou 3 zkušených amíků a vyrážíme první. Ten pocit při nasedání do vrtulníku jsem zažil už hodněkrát a jsem si jistý, že mi nikdy nezevšední. Srdce tluče o dost rychleji a ja netuším, na kterou horu nás ptáček zanese a co mám čekat. Vždycky jsem snil o heliskiingu na Aljašce, ale co jsem s vrtulníkem zažil jinde po světě,bylo většinou zklamáním, protože guide ma povinnost být opatrný a drží proto klienty zkrátka. Jaké to bude tady? Probíhá mi hlavou při letu do dnešní oblasti. Konečně se začnem přibližovat k hřebenu, který máme sjiždět. Do sluchátek nám guide oznámí, abychom si každý dobře prohlédli svou line. Za chvíli už stojíme na vrcholu bez guida a já tomu pořád nemůzu uvěřit. Svah je neuvěřitelně prudký a vůbec nechápu jakto, že jsou všichni tak v pohodě. Zatímco čekáme na druhou výsadku s mými kamarády, mám čas si ten opojný pocit stát na pravé aljašské lajně pořádně vychutnat. Všude kam oko dohlédne jsou neuvěřitelně prudké svahy ustící na do nekonečna tekoucí ledovce. Je to nádhera.

to be continued...

foto: Harro, Pedro, Ja