Aljašský deník 2. - přejezd | Robin Kaleta - freeride

Čtvrtek 1.4.
Jelikož se nám s Pedrem nepodařilo večer rozběhnout topení, strávili jsme chladnou, skoro bezesnou noc. Hodně jsem záviděl klukům ve vedlejším karavanu, kterým topení fungovalo. Nabídli nám ať v noci přijdem pokud bude zima, ale to nám hrdost nedovolila. Na druhou stranu byl díky chladu Pedro uz před východem na nohou a pořídil nádherné časosběry.
Poté, co se šípkové růženky vzbudily z krásného dlouhého spánku, jsme všichni společně vyrazili na první americkou snídani. Byla hlavně obrovská.
Po snídani jsme se vrhli na zařizování. Museli jsme zvládnout dost věcí, než konečně vyrazíme do 350mil vzdáleného Thompson pass. Převzetí karavanů s intrukcemi k obsluze, napuštění lahví do snowpulsů a nákup jídla a pití na 12 dní se naštěstí nezkomplikovalo. Anchorage je relativně malé a vzhledem k americkému systému ulic (základem jsou čtvercové bloky, které rozdělují vertikálně streets A-Z a horizontálně avenues 1-x) poměrně snadné na orientacit. Díky tomu už lehce po poledni vyrážíme směr freeridová mecca. Aboslovoval jsem tuhle cestu už před 8 lety v létě a vím, že je na co se těšit. Jsem moc zvědav, jak se bude líbit klukům. Musíme nadjet celé pohoří Chugach abychom se do něj na konci zase ponořili. Rozlehlá planina severně od Chugach kudy vede Alaskan highway je místy rozeklána ledovcovými údolími a nabízí nestutečné pohledy na rozlehlou a velmi řídce obydlenou Aljašskou zemi. Jsem pohledem, který je tak odlišný od těch evropských, unešen. Tomáš z vedlejšího karavanu, s nímž jsme ve spojení vysílačkama, poznamenává, že mu přijde trochu smutný a depresivní. Mrzí mě to, ale musím uznat, že i takhle se dá na tuhle krajinu s tajícím špinavým sněhem koukat.
Pedrovi se scenérie naštěstí líbí a tak si dělá záběry z cesty, občas zastavíme aby vyfotil nějakou fotku a v podstatě nikam nespěcháme. Víme, že tam tak či tak dojedem. Kluci se od nás trhli, aby se pokusili ještě někoho na helibase chytit. My zatím zachytáváme poslední paprsky zapadajícího slunce. Na Thomson pass dorážíme asi s půl hodinovým zpožděním a dozvídáme se, že ani kluci už nikoho nezastihli. Rohodujem se ulehnout co nejrychleji ke spánku a všichni jsme moc zvědavi, do čeho se probudíme...