Aljašský deník 1. - přílet | Robin Kaleta - freeride

Brzo ráno na letišti se potkáváme všichni kromě Martina, který letí po vlastní ose. Po zaplacení nadváhy jsme každý o 50 eur lehčí a nasedáme do letadla. Na přestupu v Amstru máme asi 3 hodiny. Někdo se kouká do itineráře v kolik je boarding na letadlo do Mineapolis a s jistotou časové rezervy se uchýlime do klidové zóny a odpočíváme. Jelikož nejsme z těch co by rádi stáli v řadě do letadla, říkame si, že postačí po začátku boardingu vyrazit ke gate. Najednou se v rozhlase ozvou naše jména a my tušíme, že vzduchové lahve do snowpulse batohů, které jsme zakopali do tašek nám asi vyhmátli a bude problém. Když ale přicházíme ke gate, zádná řada tam není a nám pomalu dochází, že problém není v lahvích, ale domnělý boarding time byl odlet. Takže to bylo tak tak, že nám letadlo neuletělo. Málem zajímavý konec výletu 5 zkušených cestovatelů. Zbytek naší cesty probíhá podle plánu. Časy odletů vždy kontrolujeme a cca 1:00 místního času přilétáme do Anchorage. Po vyzvednutí zavazadel jsou naší největší obavou zabavené kyslíkové lahve do batohů, bez nichž bychom v lavinových svazích Aljašských hor lyžovali neradi. Naštěstí jsou tam kde byly a můžeme se vydat taxíkem k obytkám v nichž již první noc přespíme.
Po 10 minutách cesty nás v jedné z našich dvou obytek přivítá Martin. Rozdělíme se Já a pedro v jedné a Martin, Tomáš a Michal v druhé. Víc zatím organizovat není potřeba a tak jdem Aljašku přivítat místním pivem do vedlejšího baru.